Mladej kmet-Petr Janda
Jsem mladej kmet, mám osmdesát let, 
a stejně koukám dopředu, ne zpět.
Třicet tisíc nocí se pohupuje v bocích.
Je a není mi co závidět.
 
Snad za ta léta můžu dnes už říct,
že čas není můj nepřítel jen strýc.
Co necháva si rady, pro svoje kamarády
a mně se ozve jednou za měsíc.    
 
Až se z jara kytky začnou smát,
další křížek budu počítat.
Ale vždyť mně znáte, jedno je mi svaté
budu hrát, jen Bůh ví kolikrát.
 
Až mi jednou život uletí.
Nejspíš někdy v tomhle století.
V modrý nebeský tůňce, najdu nový slunce
a svoje noty nechám u dětí.
Nejdříve tak za čtvrt století.